Tak smutny večery nebyly dříve ani
a modrá obloha nebyla tolik bledá.
Chorému zraku vše se jeví jako zdání,
v němž marně někoho, jenž těšit umí, hledá.
Co dříve na cestách hýřilo letních květů
a tužeb vášnivých proudilo krví mladou.
Teď všech snah zmaření a trosky smělých vznětů
ti před zrak nemocný pro posměch jiných kladou.
V únavě horkých dnů slunečnem rozžhavených
jde život neschůdně, tak jako po kamení,
anebo po hrobech, sesutých, opuštěných,
na kterých ani již trs planých květů není.
Jsou smutny večery. Raději nehleděti,
jak všechno v únavě k studeným poutům klesá,
a z venčí mřížovím jsou slyšet zpěvy dětí,
jak mládí ve svých hrách se raduje a plesá.