Stokrát kobylko blažená,
Jenž na vršku stromu slavná,
Co královna v trůnu sedíš,
Tvé jest všecko, nač jen hledíš,
Co ourodná země nese,
A nebo co roste v lese.
Když se pak rosy napiješ,
Ku podivu sladce pěješ,
Tebe y oráč miluje,
Aniž ti co zlého přeje.
Neb neškodíš jeho dílu,
Všem jsy milá bez rozdílu.
Leta sloveš poselkyně,
Můzy jsou tvé přítelkyně,
Apollo tě sám miluje,
Jemným hlasem zvelebuje,
Ty se věkem nesestaráš,
Aniž kdy bolesti míváš,
Maso nepřekáží tobě,
Krve žádné nemáš v sobě,
Rovná jsy samým Bohům.