Stokrát kobylko blažená,
Jenž na vršku stromu slavná
Co královna v trůnu sedíš,
Tvé jest všecko nač jen hledíš,
Co ourodná země nese,
A nebo co roste v lese.
Když se pak rosy napiješ,
Ku podivu sladce pěješ,
Tebe y oráč miluje,
Aniž ti co zlého přeje.
Neb neškodíš jeho dílu,
Všem jsy milá bez rozdílu;
Léta sloveš poselkyně,
Můzy jsou tvé přítelkyně,
Apolo*) tě sám miluje,
Jemným hlasem zvelebuje,
Ty se věkem nesestaráš,
Aniž kdy bolesti míváš,
Maso nepřekáží tobě,
Krve žádné nemáš v sobě,
Rovná jsy samým Bohům.