O milovaný medle holoubku!
Odkud neseš ty vonné v hrdýlku
Květiny? – vůněmi všecek věješ,
Odkud tak pospěšně přiletuješ? –
Anákreon Grácyem přežádaný
Poslal mne k milence nevídaný
S psaním, abych k ní truchlé pospíšil,
Jí na mysli sklíčenou potěšil.
A nevidíš? – zde to psaní nesu,
Je milence hned donesu.
Nebo mu povinen jsem sloužiti,
Jestli chcy upřímným sluhou býti.
On mne včera od pastýřů dostal,
Harfu nejlepší za mne jim poslal;
Já mu za to věrně sloužit musým,
Neb řek, že ho laskavého zkusým,
A ačkolivěk zavázal se mně,
Že mne po čase pustí veřejně,
Já mu ráděj z srdce sloužit budu,
Nežlibych v lese sedal na dubu;
Lesního nevím, cobych tam jídal,
Aneb co pěkného kde tam vídal.
Teď chlébem se živím z ruky vzatým,
Piji víno, Bachus jest mně svatým;
Opilý na hlavě mu sedávám,
Křídly svými jeho zahřívávám,
Filipím u uší pána svého,
Vítr dělám, chladím zahřitého, –
Nuž jdi posvých! nyní všechno již víš,
Dřív než mne rozumu všeho zbavíš.