K zpovědi nastal pravý čas,
Ať upřímné teď slovo zní:
Jsem šeredný jak chudý ďas,
Jak starý faun jsem perversní.
Mne poskvrňuje každý hřích,
Však nemám zpupnost drzých čel.
Jak v horských stržích čistý sníh
V tmách duše září něhy běl.
Mne každá špína promáčí
A každá krása opojí...
To lidem ovšem nestačí,
Však Bůh, ten se tím spokojí.
Jsem tulák, jako Villon byl,
Však nejsem jak on genius.
Já pranýř také okusil –
On slávu má, já z lidí hnus.
Můj Bože, láskou zaplaje
Vždy k tobě duch, jsem plevel, vím:
Já nechci k tobě do ráje,
Přej jenom klidu kostem mým.
Ať hlína shltne tělo kdes,
Jak shnilý kořen sevře zem.
Já ztlučený byl v žití pes,
Však byl jsem při tom básníkem.