To náhlé ztrnutí! Jak vyprahlá je země!
Rezavá nebesa jak z mědi rudě plají.
Ustaňte trýznit mne! Já cítím, ústa vaše
Jak ze mne všechnu krev teď jedním douškem ssají.
Rty vaše šíleně se tisknou k mému tělu,
A paže v kořist mne tak prudce k sobě rvou.
Vše v smyslů zmámení mi v směsici skvrn splývá
A barev střeštěných je prudkou horečkou.
Vás duše proklíná a zase vámi jásá.
Chci s těla svrhnout vás a hned zas výskám prudce,
Že je vám nápojem krev žhavá mého masa.
Jak v lázeň ohnivou bych sebe ponořil!
Mou ssajte žhavou krev, ať třeba věčně šílím,
Opilý požárem, jenž plaje z vašich žil...