Již nechci od tebe, jen bys mne s něžností
Tak smutnou miloval, jak mrtvé milujeme,
Než první chvějný stín se chrámem rozhostí,
Kde dávný náhrobek ční truchle v ticho němé.
Již nechci od tebe, jen by mi zněl z rtů tvých
Hlas varhan vzdálený, jež ztemněle by hrály
A duši zpomínkám všech věcí minulých
Jak žaltář starobný by zvolna otvíraly.
A v tomto chorálu ať duše s klamem splývá,
Že’s někdo z minula, pln vášní záhadných,
V zbroj jemuž démantnou jen pohrdání zbývá.
A jenž je zsinalý, jak noc je sněhem bledá,
A v chladném jiskření zlých zraků jenž mne hledá,
By v duši mou jak v hrob skryl tíhu hříchů svých.