Mým celým osudem vzdor proti živlům zmítá.
V tmy šachet s kahanem jdu svitů modravých,
Bych dráždil třaskavá v nich nepřátelství skrytá.
Však vstříc mi gnomů zní jen uštěpačný smích.
Vír prudkých závratí pro rozkoš připraviti
Své duši tajemnou já alchymií chtěl.
Však srdce v šílenství se despotické řítí,
Neb v parách otravných dech ňader k smrti zmdlel.
Já toužil přemoci tvou, lásko, lethargii.
Však v oči fosforné jak do výhně jsem kles’.
Mé tělo v bolestech se spáleno teď svíjí.
Jak Prométheus já šel k bohům za kořistí,
K nim zpurný vzdor jak věž jsem blasfemickou vznes’...
V mé věže ssutinách teď smích jen větrů svistí.