Přitiskni horké ruce na čelo,
Na smutek nemysli, jejž duše hostí.
Nech srdce bíti, jak by vráželo
Hřeb za hřebem do rakve minulosti.
Vyhnanče marný, zanech nadějí
V hlubinách noci, v které vichr duje.
Nech srdce bíti, neboť mocněji
Je příboj živlů venku přehlušuje.
Teď bolest z poraněné duše vstává,
Jak ze spadlého hnízda vzlétne pták
A vyplašeně nad ním křídly mává.
A poděšen teď slyšíš nářky táhlé,
Jak všichni tvoji mrtví k sobe náhle
By volali tě na rozbitý vrak.