Sám mezi davy jdeš, řev reklam v oči stříká,
Aut hlukem ohlušen, jsi všeho drážděn změnou.
V tvé nitro násilně to všechno cizí vniká
Jak do ocele rez. A s duší poraněnou
Jak z hrobky vyšel bys, kde minulost tvá mizí,
A dosud v přítomnu jak vůbec bys teď nežil,
Chtěl bys teď milovat, však všechno je ti cizí,
Jen jedno jistě víš, že stín jsi, jenž cos přežil.
Smích ironický teď se k trpkosti tvé druží,
V tvé duši stéká cos jak krví tmavých růží,
Čpí cosi v pocitech jak kouřem zhaslých svící.
Však náhle žití proud tě strhne svými rytmy,
Déšť jisker rozzáří se v nitra tvého přítmí,
Jsi silou uchopen teď navždy vítězící.