Na prejzy padá přítmí večerní.
Starobylé zvony s Hradčan táhle zní.
V tmách příbytky se lidí ztratily.
Má duše, spočiň aspoň na chvíli.
Teď v samotě slož břímě smutků svých.
Bud pokorná jak den, jenž navždy ztich’.
Neb také dojdeš cíle klesajíc,
Až vejdeš v nekonečné, svaté Nic...