U cesty prašné jako krysa pošlá
Tulákův střevíc rozedraný leží.
Kde noha jest, jež vlekla se v něm stěží?
Kam kráčí teď, zda někde cíle došla?
Či zhynul na cestě jak střevíc bídný
Ten poutník Absolutna nenávratný?
Ó Bože, buď teď k ztracenému vlídný,
Snad nebyl zcela neřestný a špatný...
Děrami prstů pampeliška zlatá
Se provinula, okrášlit křamp chvátá
Svou krásou, jarním sluncem prozářenou.
Ó Bože, vnikni v duši opuštěnou
Svým milosrdím jak to mladé kvítí,
Ať milost tvoje v jeho špíně svítí!