Vše zprůsvitnělo, vše, co chci, co sním.
Do dáli půjdu, úsměv na líci,
Kam plyne řeka tokem zrychleným,
Stříbrný inkoust, v jiskrách hýřící.
Vše leží za mnou. Teď jen klid, jen klid,
Mít v sobě ticho, zdusit v sobě vzdor.
Tak jednati, jak věčně měl bys žít,
Uchopen životem jak proudem vor.
Bláznivá chvíle! Tulák, dítě hvězd
A cikán, básník, ve svět daleký
Teď jíti s písní prachem lidských cest –
V nebytí potom klesnout na věky...