Tuberosy.

V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění, za noci poslední, jež neuvidí rána, má duše odejde v sen, jemuž konce není, jak tepem andělských jsouc křídel skolebána.

V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění, mé touhy, naděje se nesplněny skojí a půjdou jako stín, jak nedosněné snění za stínem duše mojí.