V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění,
Za noci poslední, jež neuvidí rána,
Má duše odejde v sen, jemuž konce není,
Jak tepem andělských jsouc křídel skolébána.
V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění,
Mé touhy, naděje se nesplněny skojí
A půjdou jako stín, jak nedosněné snění
Za stínem duše mojí.