Marně! Jsem sám v studených tmách!
Vše ztratilo se jako sen,
Jak mdlý nádech splynulých barev,
Opřádající vysněné tvary
A odvanutý náhle s bytí všeho...
A zase bloudím mlčící nocí,
Vždy dál a dále,
Mrtvou tiší, tmou.
Nocí se vleku, pod nebem se vleku,
Jež se na mne dívá, postříkáno stříbrem,
Chladnýma očima lhostejných hvězd,
A v duši je jako v sále po svatebním kvasu, kde zhasili světla,
A v duši je mrazivo a v duši je temno,
A v duši je beznaděj a v duši je pusto,
A neukojitelný žal a mučivá touha
Po těch, kteří odešli v dálku,
Po těch, kteří odešli na vždy...