Ať po mém díle zlobná ruka sahá,
Já v srdci nesl vždy jen jeden žel:
Ty's byla pro mne klecí, vlasti drahá,
V níž sevřen duch svá křídla ubíjel.
Ať duše chladem druhých stále stydla,
Ať v lhostejnost mé přešlo nadšení,
Já v dáli slyšel orlů tepat křídla,
K nim jsem se hlásil ve svém vězení.
Orlové volní, vy jste měli skály,
A zlatý éter mohl dech váš pít, –
Mně na pářata těžká pouta dali.
A přece byl jsem orlem. Rozevřít
Jsem nemoh' křídla, abych vzduchu dobyl, –
Váš let jsem v kleci aspoň napodobil.