Kde jsou mé lásky, kde jsou zraky těch,
Jichž každý pohled duši štěstím zpíjí?
Sníh roztál navždy dole v propastech.
– Jak divné je, že nejsou – a já žiji!
Kde jsou mé lásky, proč jich zchladl žár?
Já houštím dral se, zkrvavil svou šíji.
Na každém trnu zůstal vězet cár.
– Jak divné je, že nejsou – a já žiji!
Kde květ je loňské střemchy, v haluzích
Proč nehvízdá kos loňskou melodii?
– Jak divné je, že nejsou – a já žiji!
Kde jsou mé lásky, kde je šťastný smích
Rtů, jež jsem líbal?... Stín jsou, který míjí...
– Jak divné je, že nejsou – a já žiji!