Jak bílá růže mystická a svatá
Plá luna v temnot černou draperii.
A duše moje nervosami jata
Se v světlo její plna touhy vpíjí.
Vždy bledší, odlesk zašlého má zlata
A barvu liljí, které v sadech nyjí,
Ta luna mystická a luna svatá,
Jež plane v temnot černou draperii.
A marně zraky v podušek sníh kryji.
Vnad mrtvých kouzlem duše znova jata
A usláblá se ve svit luny vpíjí,
Jež jako růže mystická a svatá
Se roní v temnot černou draperii.