Vyžilá raça, jež s nechutí v horkých ložích se válí.
Vyssáté údy, jichž zhnusená nahost přestala vábit.
„K orgiím! K výkřikům! Zítra ať oheň střechy nám spálí!
Hýřit chcem’, zplanout a výskat! Obnaž se, nevěstko!“
Dusno je v ulicích. V požáru líném nebe se níží.
Těžce se hněvivé, měděné slunce do ruda taví.
Morově páchne vzduch. Po dlažbě chodci chabě se plíží,
Pobledlé paskvily lidí v úkrytů chladný stín.
Ale vnitř příbytků, v ložnic tmě vonné všichni zas šílí.
Zuřivá smyslnost navzájem muže k muži teď chýlí.
Marno vše. Perverse dávno pozbyla všech svých vnad.
Bez smyslův úkoje, v objetí nahé nachází muže
V posléz noc ležeti. „Nadarmo jsi nás, Jehovo, stvořil!
Nadarmo! Hnusno je žíti, nudno jest umírat!“