V prázdnoty blouznění, v mámivá ticha snění,
Opiem šílení a vášně zmámený,
Pro balsamickou smrt své duše jsem tě volal,
Poeta životem a spleenem k smrti mdlý.
O marná horečko a marné chvění touhy!
Dnes cítím: znaveno je horké tělo tvé,
Je strašně znaveno, je k smrti zmalátnělo
Tvé tělo vyssáté, tvé tělo povadlé.
Žár svojí mladosti v klín tvůj jsem marně sálal,
Polibků lázeň lil jsem marně ve rty tvé!
Tu číši přede mnou již jiní do dna pili...
Žár jiných strávil těl tvých údů nahotu,
A kdybych v duši tvou teď znenadání vešel,
Všech, co šli přede mnou, bych nalezl tam hnus...