Z hvězd všech, jež plají na orloji nebe,
Jichž zář’ se nocí tichou rozlije
V křišťálných sférách, vždy jsem hledal tebe,
Můj chladný příteli, můj Sirie.
V mé zraky zřel’s, když znaven žití hluší,
Sám, zase sám jsem hleděl do výšin,
Když odchod lásky vrhl smutek v duši,
Jak temná věž v hloub’ vody vrhá stín.
Jas pronikavý z tvého stříbra svítí
Jak magický čar z očí zákmitu,
Jichž visi marně kdys’ jsem střásal v žití.
Po letech zří tě duše zlhostejněná:
Již nevzpomínám z lásky ani jména,
Jak ty jsem chladný, němý, bez citu...