Zde stejně jinochů zřít opálená těla,
Jak v dobách antiky, jichž kouzlo ožívá,
Zde citrovníků květ se v stejné kráse bělá
Jak tehdy na břehu, jejž příboj omývá.
Zde stejně cítí duch jak v oné době bájné
Z tajemné přírody ten nenadálý strach,
Nestvůrných sepií když vidí rejdy tajné
V hlubinách záludných a v tmavých chaluhách.
Nic není jiného zde od dob antiky,
Vždy v stejné přírodě Pan žije veliký,
A obzor stejně vždy se v dáli s mořem mísí.
Zde tisíciletí jest jako vteřina,
Zde láska tutéž hru vždy znova počíná,
A nahost stejně vždy svou věčnou krásu křísí.