Ty, Muso, vidím v poměr náš teď jasně:
Byl neútěšný a vždy fatální.
Na slávu nemyslím a skládám básně
Pro sebe ulicí jda banální.
A zlato vidím třeba v kupě sazí,
Je přízemní teď moje umění.
Uličník pískne v rým, pak rytmus zkazí
Vrabčák, jenž letí na trus v dláždění.
Vždy podle chůze chodců báseň spředu
A rachot vozů v drsný poem svedu –
A blázen připadám si veliký.
Siréna houkne, vrací mne zas na zem,
Rozfouká sny a rýmy zmotá rázem,
A básník mizí mezi dělníky.