Zas po letech jdu osamělý, tich
Po zasněžených schodech zámeckých.
Jsou stopy cizích nohou v závěji
A láskou matčinou již nehřejí.
Je kaple cizí, zpěvy rorátní
Tam z cizích úst teď cize sluchu zní.
Mdle skví se drahokamy leštěné,
Na stěnách v zlatou maltu vsazené.
O „Poslu z nebes“ v kterých končinách
Teď zpíváš, matko? V kterých skryta tmách
Se díváš na mne, v mrazu mroucí ptáče?
Poutníče marný žitím zmařeným,
Tvůj advent minul, vyvanul jak dým
Nad tenkým sloupkem, který voskem pláče.