Estéta konec prosaický
V té rakvi z dřeva měkkého
S falešným zlatem. Soucit lidský
Co obejde se bez něho?
Kněz, sakristán, ti jako vždycky
Žalm pějí rázu truchlého.
Estéta konec prosaický
V té rakvi z dřeva měkkého.
Příbuzní štkají jako vždycky
Při konci aktu zbožného.
Svit hasne svěc jako soucit lidský.
Estéta konec prosaický
V té rakvi z dřeva měkkého.