V té noci bezcitné,
Když’s umíral
Tak daleko,
Ó bratře!
Na loži Zničení,
Na loži Zmaru,
V tichu mé komnaty,
Kde chvěly se
Osamělé
Paprsky lampy,
Zavály peruti
Mystické peruti
Anděla Smrti...
A v zrcadle paměti,
V té hladině šeré,
Kam se Smutek díval tak často již
S bledou sestrou svou,
Vzpomínkou věcí zašlých,
Známé tvé rysy se zjevily,
Znaveně vlídné rysy
Tvé tváře,
Bratře!
Zavály flory,
Smuteční flory
V duši mou pustou
Zazněly rytmy,
Pohřební rytmy
V duši mou plachou
Smuteční flory
Bolestí tušených,
Tragické tóny
Za ty, kdo zemřeli,
Akkordy těžké
Chrámových rekvií,
Váhavé rytmy
Vzdálených pohřbů,
Kovové žaly
Kvílících hran.
A v zrcadle paměti,
V té hladině němé
A mrtvé,
Kam se dívalo
Tak často již
Zničení
S bledým bratrem svým
Zoufalstvím,
Strhané rysy
Se zjevily,
Strhané rysy
Tvé tváře,
Bratře!
Bledý stíne,
Mizející v Neznámu!
Bledý stíne,
Můj bratře!
Není-li přerváno
Vše, co žilo
Mezi námi.
Nezchladlo-li dosud
Teplo tvé přízně,
Neprchla-li všechna
Vůně tvé lásky,
Skloň se nad mým ložem
V době půlnoční,
Oblij mne svým stínem,
Mystickým stínem
A vdychni
Tu celou něhu své lásky
V studené čelo,
V mrazivé údy,
V mou duši
Hynoucí, mroucí
Po tobě,
Bledý stíne,
Mizející v Neznámu,
Bledý stíne,
Můj bratře!