Čas zůstal stát zde, nepohnutě tkví.
A v slunci víří stejný zlatý prach.
Zde v stejných rytmech po staletí zní
Zpěv cikád zvučný v šedých olivách.
Ve sloupech zřícenin hoch mladý sed’.
Zří na ještěrky živý chrysopras.
Má nahé údy plavé jako med.
Na syrinx píská. Antiky je čas.
Vše stále totéž. Jen já, truchlý syn
Severních končin zabloudilý sem,
Míjivé stíny vnáším do ruin,
Kde všechno žije věčným mramorem.