Vše mdlé a těžké, spánkem stížené.
Den jako z vápna, v prázdných ulicích.
A v nocech mlčení, kdy dozněl smích
Při pitkách s přáteli... Jak nudno vše!
Vyžilé raçy pozdní synové,
Co slunce hasne bledé, malátné,
Pod stropem zlaceným tak živořit,
Kdy v dáli rusé barbary už zřít...
Neslyšíš hluk? To muži z Gabaa,
To jimi chvěje smyslnost teď zlá.
Vše dávno víme. Morem voní vše.
Je marná, Kritobule, vášeň tvá.
Jak krví spálen chvěje se tvůj ret.
Ah jinak, jinak všechno uvidět!