Vím, ten okamžik přijde: uprostřed pustých temnot
Na soumrak zapomeneš všeho a v klín můj vložíš
Svou těžkou hlavu, bez vzpomínky věcí minulých,
A tehdy budem slavit sabbath své pozdní a pochybující lásky...
Nebudeme myslit na růžové spleeny obloh po západu slunce!
Zapomeneme, že jsme přežili Sodomu a prošli zkázou Pompejí!
Zapomeneme na své dávné viny a vyhaslé rozkoše,
Ty v lhostejnosti k všemu a já dojat smutky, jež jsem přežil!
Svou hlavu skloním k tobě a rozechvěn obejmu
Tvou zřícenou bytost v tichu těhotném nepokojem
A budu vypíjet tvou duši očima, v nichž stydne úděs...
A co ty v klín můj zaryješ v tupé křeči svou těžkou hlavu,
Zapěju ti šílenou ukolébavku o těch, kteří přicházejí pozdě,
A bez vzpomínky věcí minulých slavit chtějí sabbath své zoufalé lásky!