Vím, přijde chvíle náhle, kdy prostřed pustých temnot
Na soumrak zapomeneš. A v ruce vložíš mé
Svou hlavu, bez zpomínky na mrtvou dobu dávnou
A budem’ slavit sabbath své lásky spožděné.
Na růžový spleen nebes my nebudeme myslit,
Na Sodomy zmar náhlý a na zmizelý sen,
Na rozkoše, jež marny, a viny přetrpěné,
Ty lhostejný už k všemu a já vším rozteskněn.
Pak hlavu skloním k tobě. A v oné chvíli vše,
Čím byl jsem smuten, pohřbím. Svou bolest, svoje hříchy
A hrůzu z minulosti, již čet’ jsem v duši tvé.
A duše nezpomene již promarněné touhy.
Jen zpívat bude o těch zpěv šílený a dlouhý,
Kdo slavit přišli sabbath své lásky zpožděné.