Kam chceš jít, duše, v nepokoji svém,
Když zklamání jak sklepy chladem čiší?
Podivný večer vzplanul purpurem
Jak skvrna vína v zarosené číši.
Slož nyní citů břímě bezjmenné,
Svou duši ponoř navždy v beznaději.
Tvé srdce jest jak ptáče schoulené,
Jež zachvívá se v bázi před kročeji.
Vše tebe minulo, co chtěl jsi žít.
Co hořet mělo, nevzeplálo ani...
Již v tmavých větvích rozhostil se klid.
Je cesta prázdná, kudy půjdeš teď.
A neptej se, skloň hlavu v odříkání.
Na touhu marnou nechtěj odpověď.