Naděje, spěte, touhy, spěte,
Nač doufati...
Syn marnotratný v domov nikdy
Se nevrátí.
Den za dnem běží, ať jsi smál se,
Ať zaplakal,
Jak pode mlýnským kolem voda
Ubíhá v dál.
Kol věže krouží marné káně
A letí zpět.
Tak je ti, jak bys hnízdo ztratil
Na tisíc let.
Co poznal jsi, to nudí tebe
Svou marnou hrou.
Co neznáš, k tomu touhou zmíráš
Až osudnou.
Lhostejné lidi život celý
Jsi jenom zřel –
A kdo by rád tě mohl míti,
Jinudy šel.