Jen jedno zbývá: zapomenout všeho!
Když na orloji hvězd se půlnoc zjeví,
Ty, duše, nedbej času odešlého,
O jeho marnu nový den ať neví!
Když odchází, jejž rád máš, pro sen jiný
Odklízej zašlých lásek tristní vraky!
Když modrý šeřík rozkvet’ z teplé hlíny,
Od zrezivělých hroznův odvrať zraky!
Přej vysílené duši stále změny,
Hrob agonický snu dej, nový vzplá-li,
Tak dále! dále! kotvy vyzdviženy!
Za zlatem, vonným kořením pluj v dáli,
V svůj stěžeň sváděj nových bouřek hřmění,
V své srdce nových klamův opojení!