Tuláku věčný, po všech cestách tebe
Melancholie a spleen provází.
Večer se sklání. Na jaspisu nebe
Se ztemnilo, a měsíc vychází.
Kde noclehovat budeš, nevíš vskutku
A plaše k příbytkům se blížíš všem
A cítíš, že jde s tebou záchvěv smutku
Jak brázda s lodí tichým jezerem.
Noc těžkou přídou černé vlny čeří
Na řece času. Duše neví teď,
Zda ještě zoufá si neb ještě věří.
Po spánku prahne, s Nicotou kdy splyne,
A touží, nevidět a neslyšet,
Jak za ní cosi neodvratně hyne.