Zde není noc jak těžký motýl tmavý,
Jenž na hedvábných křídlech nese pel
A záchvěv stříbra s modří mihotavý –
Zde noc je drsná jako nepřítel.
Jdou v pole ulice, a zbylé stromy
Zdvíhají kostry větví zedraných.
Jak úklad by byl v jamách mezi domy,
A láska brutální je v chtíčích svých.
V nálevně světlo rudé ještě plane
A osvěcuje tváře zadumané,
Propadlé mlčení, zlým myšlenkám.
Je Ravaillac tam? Villon básně snící?
Či Raskolnikov, bídu vraždou mstící?
Či ten, kdo zhrdá vším, i sebou sám?