Trav hořká zeleň zbledla v bělost chorou,
Barevné květy uschly v tón jak ze skla,
Po prudkých žárech slunce záře lesklá
Mdle prosvítá jak kryta vápna korou.
Rozpiaté nebe smytou modří plane.
A těžký vzduch pln miasmův a puchu
Se třese v nudě ulic prázdných ruchu,
V něž žár jak rudých pecí líně vane.
Je mrtvo všude. Na okenných sklech,
Jež modře plají, v tvrdých záchvěvech
Much bzukot víří dlouze, rozechvěle.
A omámen a mdlý a v narkosách
Na mozku oheň, na rtech hořký prach
A tíhu, tíhu cítím v celém těle...