Mrtvolných eroidejí
V duši mé vyrazil květ.
Nepřítel-Život mne připoutal na vždy
K oltáři boha, jenž klet.
Vyhnanec z Venuše chrámu,
Potupný slyšel jsem smích.
Královnu Gnidu jsem vzývati toužil
V nejtěžších chvílích svých.
V triumfu kráčela Venus,
V průvodu Gracií, zrozená z pěny,
Zářící, přeskvělá.
V zoufalství pohlaví mého
Pohledla netečným, mrazícím zrakem,
Navždy mne míjela...