Na lásky mrtvé myslím... Z dávných dob
Se blíží stíny. V žáru vášně prudkém
Jsem rád měl jedny a jak břečtan hrob
Jsem srdce druhých ovíjel svým smutkem.
Pak přišly lásky, muku ponurou,
Žeh inferna jež v duši zprahlou vlily,
A jiné, kterým byl jsem klausurou,
Kde v prázdno stěn Ráj snů svých vykouzlily.
Mé mrtvé lásky, jimiž zhrdá svět,
Mé trýzně, rozkoše, v nichž duše šílí,
Vždy skutečnu se vysmíval váš vznět.
Benzoë, muškát dech můj chtivě ssál,
Co žíznivé rty všechny jedy pily,
A démon zmaru Chimaeře se smál.