Nevím, kdo’s byl. Ale zdá se mi často
V tušení náhlém, jež blyskne jak meč
Na slunci nahý:
Viděl jsem kdysi tě v barbarské řeži,
Za zbraní třesku a v ohni a krvi,
V cvalu jsem ržajících koňů tě shlíd’.
V pancíři železném, na koni divém,
Vichrem jsi vyrazil, pozdvihnuv štít,
V rachotu kovový štít,
Proklál jsi oštěpem tělo mé bílé,
Vítězstvím opojen drsně jsi vzkřik’,
Oslepen, ohlušen drsně jsi vzkřik’.
Divoká, prokletá spíjí mne rozkoš,
Zuřivá choutka teď práská můj cit:
Vyrazit, vrhnout se na tvoje tělo,
Na tvoje horké a smyslné tělo,
Vyssáti ze rtů tvých všechnu tvou krev,
V šílenství zadusit v hrdle tvém dech,
Rozlámat kosti a rozervat maso,
Hnědé tvé, barbarské, surové maso!