Mnou procházíš jak slunce sklem
A myslíš: duše s duší splývá.
A přece nevíš, v nitru mém
Že také z tebe nuda zbývá.
Lneš každým ke mně pocitem,
Jak vína úponky lnou k tyči.
A přece nevíš, v nitru mém
Že pochybnost mou lásku ničí.
Tvé oči modré, kosatcem
A ametystem jak by plály.
Mne touha jímá, lidem všem
A předem tobě zmizet v dáli.
Na břehu Věčna popraškem
Jsem marným v nekonečnu všeho.
Čím víc mne držíš každým dnem,
Tím méně máš mne zajatého.