Chceš vejít’ v toto srdce v chvíli snivou
Snad ještě jednou? Dávno přešly již
Sny bláhové... A nikdy nevkouzlíš
Hry marné, Lásko, v duši důvěřivou.
Jsou zrazeny tvé lsti. Ať bledá ruka
Se blíží ke mně s chvěním žádostným,
Necítím ničeho. Dnes zhrdám vším.
Mně vášeň nudou, rozkoší jsou muka.
Neb i když drtila’s, přec’ ze svých ran
Jsem ožil, Lásko, vždy, jak v troskách zase
Ožívá nopál, vichrem rozmetán.
Po zmaru toužím v duše úkrytu
A měl bych rád jen toho v pozdním čase,
Kdo by mne vraždil chladně, bez citu.