Kraj bez jména a ve tmách myšlený.
Nesmírné prázno třesoucí se jemně,
jak tajeplnou bázní prochvěno.
A cesta nejistá a mlčící
a mrtvá, v noci ztopená
a plná putovníků
ke branám hrůzy,
stínů, již se neznají
a prchnou, jak se k sobě přiblíží.
A všechno těžké úzkostí
a tragické
nad stíny do tmy jdoucími
a hrůzou prosáklé
a vraždou – –
já vzkřiknout chtěl jsem: Smrti! Smrti! Smrti!
však kolem bylo němo – – němo kolem!