Kraj bez jména a ve tmách myšlený,
Nesmírné prázdno třesoucí se jemně,
Jak tajuplnou bázní prochvěno.
A cesta nejistá a mlčící
A mrtvá, v noci ztopená
A plná putovníků
Ke branám hrůzy,
Stínů, již se neznají
A prchnou, jak se k sobě přiblíží.
A všechno těžké úzkostí
A tragické
Nad stíny do tmy jdoucími
A hrůzou prosáklé
A vraždou – –
Já vzkřiknout chtěl jsem: Smrti! Smrti! Smrti!
Však kolem bylo němo – – němo kolem!