Jdeš v podsvětí, má duše? Teď pohleď na záhony,
Na zlato petrklíčů, jež rozkvétají zas:
Netrhej ještě, duše, květ bledé Persefony,
K životu vrať se rychle, tmu odpusť, vejdi v jas!
V paměti znova hledej své zapomněné jméno!
Co tížilo tě kdysi, buď nyní tobě hrou!
K břemenu vrať se svému, jež leží odloženo
Na cestě, kterou šel jsi, je zvedni s odvahou!
– Živote, marně lákáš. Je konec, konec všemu...
Nic nepodal jsi srdci, vším navždy zklamanému.
Sám šel jsem celým žitím, sám šel jsem s plachým snem.
Tak prázdně žil jsem v světě, že nezbývá mi ani
Pro nekonečný spánek tam dole vzpomínání,
Že někdo prošel tiše mým marným životem...