Tkám v roucha mrtvých spuchřelá
květ vybledlý snů zapadlých
v taj hrobu, nad nímž vzbujela
krev růží, nočních fial sníh.
A tajemství, jež umřela
ve plísni hrobů zavřených,
tkám v roucha mrtvých spuchřelá,
květ vybledlý snů zapadlých.
Co všední rmut? co ctnosť a hřích?
Můj duch tmám propad’ docela,
v šer zapad’ říší mystérních
a v roucha mrtvých spuchřelá
tká bledý květ snů zapadlých.