Jak iniciála ve svazku starých legend,
Již vysnil smutný mnich v životě zapadlém,
By v barev nádheru vdech’ celou marnou mladost,
Tak jste se zjevila, ó Paní má, mně náhle.
Jak vonné zvlnění, jež záhony jde růží,
Jste přišla ztajeně a s touhou, která váhá.
S úsměvem soucitu jste přišla v žalář vězně,
Jak sen, jenž chrámem jde v modlitbu proměněn.
Vy z věku zázraků jste přišla v zlatém jase
A z ulic zčernalých a úzkých Středověku.
Se stupňů chrámových jste milostivě sešla
K zástupu v modlitbách, jejž úzkost sevřela.
K zástupu, který lem chce zlíbat vašich šatů,
Co zdáli Budoucna Smrt na zvon Času bije,
A stenot smrtelný v komnatách stíny děsí,
A šachty hřbitovů se plní v soumraku.
Smím zpívat hymnus vám, ó Paní, v ruchu davu,
V hlučení boulevardů, vám, jež jste Nejkrásnější,
A jejíž úsměv teď v mých pochybnostech září,
Jak modrý lampy svit v tmách předsíně se chvěje?
Smím zpívat hymnus vám, já, unavený poutník,
Jenž nohy zkrvácel po marných cestách hříchu,
By klesl posléze na stupních vaší slávy
A blažen umíral, ó Paní, v stínu vašem?
Smím zpívat hymnus vám, ó Lásko Svrchovaná,
Jež ke mně přišla jste, jak touha, která váhá,
Jak úsměv soucitu, jenž padne v žalář vězně,
Jak sen, jenž chrámem jde v modlitbu proměněn?