Ty milovaný bohem zlaté krásy,
Spartánský králevici s vonným jménem,
Na rtu se chvícím, láskou rozníceném,
Jak macešek trs s modravými vlasy,
Se zraky, v kterých fialek stín splýval –
Já nezávidím Apolla ti lásky,
Hry hbité s diskem, odvážlivé sázky,
Náručí posléz’, v němž jsi odpočíval.
Jen smrti závidím, již tobě daly
Nejdražší náhle milencovy ruce...
Mne nechají žít, kdo mne milovali,
Žít dále zhnuseně dni marné, vrátké,
Co v touhu voní, z krve trysklé prudce,
Jak dary smrti, hyacinty sladké...