Marno! Myšlénky usýchají jako tráva v poledním žáru!
Jediná zbývá: touha jiného života.
Ale mdloba visí ve vzduchu vyčerpaných dob.
Dlouho se žije, a bez kouzla jest illuse, že by se mohlo jinak žíti.
Žena? S pohrdou a posměchem vítáš to slovo!
Násilná barva drzé zeleni otravuje tvé představy.
A rty šeptají v parodující extasi
Tři jména vytrvale: Eva, Phryné, Beatrice.
Lichotné kočky, marná jsou kouzla, v nichž se bázeň pozlatí chvěje,
A kde esprit zblbělé raçy namáhá se být svěžím –
Tělo mi dáváte bílé? A žvast inferiorního mozečku?
S pohrdou jdu mimo vás, studený, přenechávaje vás ochlokratii mužů
Luze roďte děti a syťte nenasytné samce!
Ale co je nad to, nešpiňte špínou teplých svých prstů!