Jak bylo vše dřív složité a těžké!
A slova jemnost drahokamů měla.
Tvá duše, Kallikle, se vůní chvěla.
A řeč tvá jako víno opíjela.
Jak morově teď všechno páchne v hnusu,
Kde chorým zlatem svítí kolem stěny.
Jsou slova jako brokát obnošený.
A řečí tok je fádní, beze změny.
Co z kráteru hoch nahý víno čerpá,
O anaklintron opřen, mlčky piji
A koloruji všechno v parodii:
S grimassou opic Agathon jak chrápe,
Co Alkibiad zmožen vínem zívá,
A Sokrates se v prázdno tupě dívá.